Historie zámku a zámeckého parku

Kamenický zámek byl vystavěn na sklonku 19. století ve stylu anglické gotiky. Vzhledem k výjimečným architektonickým kvalitám byl areál zámku a přilehlého parku zařazen v roce 1958 na seznam nemovitých kulturních památek.

Žijeme v kraji s nádhernou přírodní scenérií. Obec Kamenice je však také obcí s bohatou kulturní historií (první písemná zmínka ze 13.stol.), která je od 19. do poloviny 20.století nerozlučně spjata s historií rodu Ringofferů.

Ringhofferové v Kamenici a okolí rozvíjeli své podnikatelské aktivity, provozovali hamry, velkostatky i pivovar. Spolupracovali s předními odborníky, architekty (J. Stibral) a umělci (J. Myslbek), aby jim pomohli dotvářet jejich sídla a související stavby v koncepčním celku. Významně se podíleli na celkovém rozvoji obce, která měla své tehdejší centrum právě v areálu a okolí současného Strojmetalu.

Ringhofferové oplývali nejen podnikatelským uměním, ale také sociálním cítěním. Na své náklady zde vystavěli budovu školy, prádelnu, altán tzv. opičárnu, který sloužil jako hostinec aj. „Dřív, než to bylo nařízeno zákonem, založil (Fr.Ringhoffer) pro své zaměstnance nemocenskou pokladnu a sociální fond.“ Roku 1872 proto udělil Fr. Ringofferovi císař František Josef I. řád Železné koruny za zásluhy v oblasti průmyslu na poli humanity.

Zámecký park byl součástí celého areálu, který kdysi dosahoval velikosti 4ha. Tvůrci ho organicky včlenili do okolní krajiny, jež navazovala na tento anglický park. Již v 18. stol. zde byly vysazeny stromové aleje podél hlavních cest. Původní arcibiskupský zámek byl r. 1886 přestavěn dle návrhu architekta Jiřího Stibrala ve stylu tzv. normanské gotiky.
Park zdárně přežil poválečnou konfiskaci a následné využití pro potřeby ozdravovny v „Akci zámky“ P. Pittra (1945-1947) a II. stupně ZŠ v Kamenici od roku 1949 až do roku 1997. Kromě toho zde dlouhá léta sídlila též MŠ v Kamenici.
Tehdy park ožil a byl využíván veřejností dnes a denně. Žáci, jejich učitelé a další zaměstnanci se také starali o údržbu. Pamětníci vzpomínají, jak bylo prostředí parku úžasné a připomínalo angl. „college“. Dětem poskytovalo zázemí k jejich hrám. V parku děti trávily nejen přestávky, ale i vyučování.

Po prodeji zámku soukromému vlastníkovi r. 1997 se park se zámkem veřejnosti uzavřely a nastal čas devastace, který bohužel vyvrcholil rozšířením výrobního podniku až do parku a k zámku. Namísto toho, aby nový majitel ve spolupráci s obcí navázali na historickou tradici před neblahým prodejem a postupně se podíleli na nápravě škod, je aktuální osud těchto památek vskutku tristní. Zámecký park a jeho kulturní i přírodní cennosti jsou v ohrožení.

Jaká je tedy dnešní situace? Jaké kroky k ní vedly? Co hrozí, čeho chceme dosáhnout a čemu zabránit?

R. 1997 byl zámek i s přilehlými budovami (konírna, šestihranná věžička s přístavbou, tzv.opičárna) a pozemky prodán italskému podnikateli Fagonemu. Ten zde vystavěl černou stavbu, železobetonový skelet obytné budovy.
V areálu zámku byly vytrhány podlahy, obnaženy trámy, kopáno pod budovou ve sklepních prostorách. Po r. 2010 jde Fagoneho majetek do dražby. Na přechodnou dobu jej kupuje soukromá osoba, která v roce 2016 nabytý majetek odprodává firmě Strojmetal. Strojmetal slibuje odstranění černé stavby skeletu obytného domu (k čemuž skutečně došlo, aby zde vzápětí vyrostla nová tovární hala). Při odkupu tehdejší vlastník firmy p. Jelínek ohlašuje záměr vybudovat v zámku učiliště s internátem a obnovit zde mateřskou školu.

Areál zámeckého parku vlastněný firmou Strojmetal tvoří budova zámku, která je od r.1958 národní kulturní památkou, dále altán zvaný opičárna, donedávna tu stála ještě novogotická konírna, byl zde i psí hřbitov, studánka. Od zámku vedla historická lipová alej k hrobce. V parku se nacházejí vzácné staré stromy, z nichž některé již podlehly stavebním úpravám. Součástí jsou i pozemky v okolí kostela sv. Františka z Assisi, jehož majitelem je arcibiskupství.

Zámecký park přichází o svůj jedinečný ráz nepovolenými stavebními zásahy a zámek dále chátrá. Není toto pravým záměrem vlastníka? Firma Strojmetal již rok po zakoupení areálu, kdy zde slibovala vybudovat učiliště, požádala ministerstvo kultury o sejmutí památkové ochrany z budovy zámku Kamenice. To by Strojmetalu umožnilo zámek fakticky zbourat. MK však i po odvolání opakovaně potvrdilo urbanistickou, historickou a kulturní hodnotu zámku. Ta mimo jiné stanovuje vlastníkovi zákonnou povinnost o budovu adekvátně pečovat a udržovat ji v dobrém stavu.

Navzdory ohlášeným záměrům a faktu, že firma Strojmetal vykazuje značné a stále rostoucí zisky, nedochází k zvelebování těchto památek a zpřístupnění parku občanům Kamenice. Naopak jsme svědky uzavření a celkové devastace zámeckého parku. Vstřícná a sousedská rétorika propagačních materiálů firmy sice navozuje pocit, že vše je na dobré cestě i pro občany Kamenice, avšak tím se zakrývá pravý stav věcí.

Koncepce anglického parku byla v roce 2017 narušena nepovolenou stavbou parkoviště, která je dokonce v rozporu s územním plánem. Také stavba průmyslové haly (Obrobna 1, viz.odkaz ) v těsné blízkosti zámku a kostela, která sice povolení získala, narušila koncepci místa. Při stavebních úpravách byly bez povolení vykáceny vzácné staré stromy, jiné byly poškozeny. Zničena byla i nedaleká studánka a psí hřbitov. Došlo také ke zbourání novogotické konírny. Plochu parku přeťal plot, který vymezuje nové parkoviště a končí až u kamenného kříže. Vybudování příjezdových komunikací k nepovolenému parkovišti přerušilo linku lipové aleje vedoucí od zámku až k Ringofferově hrobce, jedné z nejunikátnějších náhrobních staveb v okolí Prahy se sochou Ukřižovaného od J.V. Myslbeka.

Místo, kde se nyní nachází parkoviště, si obec v územním plánu vyhradila jako území ZP1 (viz.mapka), což má být dle platného územního plánu obce Kamenice parková zeleň.

Na straně vedení obce a jejího starosty Ing. Čermáka dochází ke vstřícným krokům vůči Strojmetalu. Tyto kroky jsou vedeny v „dobré víře“ ve vzájemnou spolupráci. Je však otázkou, na čem se tato víra zakládá. Nakolik může pan starosta a někteří zastupitelé věřit těm, kdo neváhají porušovat zákon a bezohledně ničit kulturní i přírodní památky a přetvářet tak okolí obyvatel Kamenice ryze pro své účely? Jak si vedení obce mohlo nevšimnout, že situace s hlukem a stavem zámeckého parku se po vstřícných krocích obce v podobě dodatečného schválení černých staveb neustále fakticky zhoršuje? Kdo z místních obyvatel by dal přednost nárůstu výroby (doplnit aktuální počet místních zaměstnanců) a tím i nárůstu hluku, dopravy a devastaci parku před klidnou a kulturní Kamenicí?

Nedovolme současnému vedení obce schválit změnu Územního plánu č.6, která by umožnila legalizaci černé stavby parkoviště a tím nenávratně znehodnotila historickou kompozici území obce (proklik) . Ve hře je tím i schválení nové průmyslové plochy na úrovni zámku, kde by měla vyrůst další hala (Obrobna 2). Argument potřebnosti parkoviště pro účely obyvatel např. návštěvníků fotbalového hřiště nebo kostela není relevantní. Lze řešit i jinak bez narušení aleje příjezdovou komunikací, jak je patrno i na titulní straně Zpravodaje z června r.2020. (proklik)

Kulturní památky jsou dědictvím nás všech, ať už je jejich vlastníkem kdokoli!!! I proto by nám neměl být osud zámeckého parku a jeho památek lhostejný. Staráme se a zvelebujeme své majetky v rámci rodin, ale domov nekončí za našimi zdmi nebo naším plotem. K pocitu dobrého místa k životu patří i širší okolí a dobré vztahy, ze kterých obvykle vyrůstá i dobrá společná správa okolí.

Máme štěstí, Kamenice není satelitním místem vzniklým na zelené louce. Nedovolme proto, aby expanzivní obchodní zájmy firmy Strojmetal zničily naše dědictví, naše domovy. Firma a její vlastníci budou jistě profitovat. Obyvatelé Kamenice však již nyní ztrácejí a čím dál více trpí zvyšujícím se hlukem z nárůstu výroby (viz. záložka Hluk).
Nyní je ještě čas situaci zvrátit. Bez aktivních občanů to však nepůjde. Zapojte se proto do dění v obci. (proklik na záložku Co můžu udělat?).