Kamenice 2049 – pohled z pozitivní verze budoucnosti

Píše se rok 2049: Zámek, altán i hrobka jsou opravené. Zámecký park po revitalizaci ožil. Ringhofferova alej opět spojuje hrobku se zámkem. Kamenice má historické centrum. Strojmetal je vítaným partnerem obyvatel i obce.

Rád se procházím po Kamenici a jejím okolí, dají se tu i v mém pokročilém věku dělat příjemné procházky a jsou zde zajímavá místa k zastavení. Dnes jsem si vybral mou oblíbenou trasu k hrobce rodiny Ringhofferů a alejí ke kamenickému zámku.

K hrobce přicházím odzadu lesní pěšinou. Dříve byla hrobka „bezprizorní“, obci se podařilo ji získat, zasloužila se o její renovaci a dodnes o ni pečuje. Bývá tu klid a příjemně se zde, ve vznešené společnosti sochy od Myslbeka, rozjímá.

Chvilku posedím a pak se vydám lipovou alejí k zámku. Stromy vrhají blahodárný stín. Povrch cesty je příjemný, přírodní. Okolo se v ohradách pasou koně. U silnice počkám, až projede skupina cyklistů, přejdu přes přechod a mohu pokračovat alejí dál k zámeckému parku. Na hřišti se hraje fotbal, skauti mají u klubovny schůzku a ozývá se také masna a skatepark.

Zámek i zámecký park byly dlouhá léta ve velice špatném stavu. Část aleje a parku v těsné blízkosti zámku byly dokonce zničeny parkovištěm, které zde v rozporu s územním plánem a bez řádného stavebního povolení Strojmetal vybudoval. Obec projednávala změnu územního plánu, kterou by černou stavbu legalizovala. Vypadalo to beznadějně. To je naštěstí minulost.

Počátkem 20. let došlo ke změně vlastníka Strojmetalu a tím i ke změně vedení. Nové vedení naštěstí zvolilo jiný přístup – odstranilo parkoviště. Park prošel ozdravnou kúrou, alej byla obnovena v původní podobě. Park bohužel nezaujímá původní velikost. Okolí zámku má ale důstojnou podobu, zámek je zasazený do zeleně, výrobní haly nejsou vidět. Zvítězil respekt k původnímu duchu místa a ve spolupráci s obcí a místními občany Strojmetal otevřel zámecký areál veřejnosti.

Zámek se za finanční pomoci státu povedlo opravit a vybudovat v něm místní muzeum mapující historii zámku, obce, rodiny Ringhofferů a místní průmyslové výroby od počátků až po současnost. Za zhlédnutí stojí i dobově stylizované místnosti, např. Ringhofferův salonek, nebo třída základní školy. Turisté se v zámeckém areálu rádi zastavují při toulkách Ladovým krajem. V altánu s šestihrannou věžičkou se povedlo instalovat stálou expozici Přemysla Pittra. Při cestě do Týnce zámek navštěvují také motocyklisté na dvoutaktních Jawách.

Areál ožil místními aktivitami. Konají se zde svatby, funguje zde klubové kino, k návštěvě zve příjemná kavárna a příležitostně je možné zúčastnit se komorních kulturních akcí i tématických promítání. Dlouholetou tradici má také Noc kostelů. V parku je hřiště pro pétanque a nejenom při něm se zde lidé setkávají. Nedávno se tu také konal sraz prvorepublikových Tatrovek, kterého se zúčastnilo i několik avandgardních skvostů z produkce Ringhofferových závodů.

S trochou nadsázky by se dalo říct, že Ringhofferové dostali dárek in memoriam.

Míjím kostel obklopený vzrostlou zelení. Otevřená brána zámeckého parku zve k návštěvě a já si nenechám ujít možnost na chvilku si sednout na lavičku a odpočinout si. Je víkend, výrobní haly spí. Přes zeleň ani nejsou vidět. Slunce svítí, ale na lavičkách pod stromy je chladivý stín. Tuto krásnou chvilku je potřeba si užít – člověk nikdy neví, jestli třeba není jedna z posledních.

Velice dobře si pamatuji, jak zanedbané, smutné a opuštěné to tu bývalo, a tak se moc rád kochám upravenou zelení anglického parku a životem v něm i děním v zámku i opičárně, které dělají čest a dobré jméno vlastníkovi i obci a jejím obyvatelům. Spokojený odcházím, domů to mám, co by kamenem dohodil.

Dovětek: Třeba i takto by to mohlo v Kamenici v budoucnu vypadat. Udělejte si procházku a pokuste si přitom představit, jak krásné místo by to mohlo být.

Momentální stav je tristní. Výše zmíněná vize se může za současného stavu věcí jevit jako sci-fi. Ve skutečnosti není nic dané. Budoucnost tvoříme teď a tady!